Vanessa Mae
Milí přátelé, krásná hudba a krásná žena - to je Vanessa Mae. Dlouho nebyla příležitost...něco tak krásného se často neslyší (nevidí). Úžasná Vanessa beautiful ! pretty ! cute & great ...
Vraťte se k této hudbě, je to skutečná líbezná fantazie Video stojí za poslech.
Fotografie Fan provoz parní lokomotiva
Vyjitím do ulic hrozí i skupina z Facebooku. Nespokojenost je moto. Povšechné potíže politiky státu. Zdá se, že se šíří styl nepracovat a stále stávkovat ze zemí jako Francie a Italie. Ideologická manipulace žene lidi do nespokojenosti. Co by tomu řekl tatíček Masaryk a nebo Baťa. Nechceme pracovat, vidíme peníze u šikulů chytráků i politiků. Bohatnou nám tyto vrstvy.
Střední vrstvy frustrují. Prchají do neznáma?
Česko může po 22. únoru ochromit rozsáhlá stávka - to je zpráva z poslední doby oznámil ji český rozhlas.
Colorado
Táta vždycky říkal: "Hochu žádný strachy,
seš cowboy v Coloradu můžeš krávy pást"
Já radši utratil sem psa a všechny prachy
do srdce Evropy a odjel v klidu krást
Narvaný kapsy, prsteny, řetězy zlatý
tam kolem krku místní indiáni maj
a ty co nemakaj, tak sou nejvíc bohatý
musim si pohnout, dokavaď tam rozdávaj
Z Billa na Nováka změnim si svý jméno
a až tu malou zemi celou rozkradem(rozkradem)
tak se vrátím ve svý rodný Colorado
a o tý zlatý žíle řeknu doma všem
Tam kradou všichni, co blízko vokolo bydlej
šerif se na ně jenom hezky usmívá
kdyby se nesmál, tak ho okamžitě zmydlej
házej mu kosti za to, že se nedívá
Místo krav tam, nelžu vám, prej pasou holky
a když jim nezaplatíš, vyrazej ti dech
ale s IQ to tam nebude tak horký
místo na koních tam jezděj v medvědech
Z Billa na Nováka....
A o tý zlatý žíle řeknu doma všem
Vážná hudba
Od barokní éry housle byly jedny nejdůležitější všech nástrojů v klasické hudbě, pro několik důvodů. Tón houslí vystupuje nad jinými nástroji, dělat to vhodný pro linku hraní melodie. V rukách silného hráče, housle jsou extrémně hbité, a moci vykonat rychlé a těžké sledy poznámek.
Housle jsou také považovány za velmi výrazný nástroj, který je často cítěn přiblížit se lidskému hlasu. Toto může být kvůli možnosti vibrato a nepatrných výrazných úprav hřiště a zabarvení. Mnoho vedoucích skladatelů přispělo k houslovému koncertu a houslím repertoáry sonáty.
Housle tvoří velkou část orchestra, a být obvykle rozdělen do dvou sekcí, známý jak první a druhé housle. Skladatelé často postoupí melodii prvním houslím, zatímco druhé housle hrají harmonii, vzory doprovodu nebo melodii oktáva nižší než první housle. Smyčcové kvarteto podobně má role pro nejprve a druhé housle, stejně jako část violy a basový nástroj, takový jako čelo nebo, zřídka, bas.
Děti se učí housle často používat nepatrné tříděné housle, 3/4, 1/2, 1/4, 1/8, 1/10, a 1/16. Občas, dokonce 1/32 tříděný nástroj je používán.
Když určuje velikost houslí vhodnou pro dítě, obecné pravidlo má mít dítě použít nástroj proti krku a dosahu vnější minulost konec rolování. Někteří učitelé cítí, že studenti mohou zabývat se velikostí jestliže oni jsou schopní sáhnout kolem konce svitku a vidí špičky prstů, zatímco jiní doporučí menší velikosti jak bezpečnější, preferring mít rolování postrádat zápěstí studenta.
Dvorak humoresque im konzerthaus berlin
Na Nový Rok o slepičí krok!
Milí virtuální přátelé, blíží se konec roku 2009 a tento bloggerský web je přístupný pro dospělé, děti sem nechoďte a rychle odejděte, nerozumíte složité argumentaci filosofů a zábavě nebo vtipným obrázkům s komentáři. Vraťte se na hřiště, nebo kam to chodíte. Web je plný smetí, zde je zábava s poučením na vyšším level (úrovni) - niveau. Latina se ve škole dosud neučí, zato trafiky jsou plné časopisů s lechtivými i zcela nauseu vyvolávajícími obrázky a texty. Nepodporuji to, ale vzhledem k tomu Silvestru tu mám něco pro Lovce, Myslivce a podobné druhy v opojení a vášni.
Snímek je kdesi z diskuze webu, kde slouží k odlehčení tématu. Nazval bych jej - když si muži a ženy hrají v lese na lesní dělníky (muže neuvidíte, ti asi fotí, nebo je to ženská práce?)
Já jsem malý mysliveček
1. /: Já jsem malý mysliveček, sotva flintu nesu. :/
/: Hodím si jí přes rameno a pospíchám k lesu. :/
2. /: Přišel jsem tam časně zrána, byla ještě rosa. :/
/: Sedl jsem si na pařízek a poslouchal kosa. :/
3. /: Kose, kose černý ptáku, proč tak smutně zpíváš. :/
/: Všechny panenky z trávy jdou ty se na ně díváš. :/
4. /: Všechny panenky z trávy jdou, jen ta moje nejde. :/
/: Ona se tam posekala, všechna krev jí ujde. :/
Žiješ Karle Kryle, ano, stále nacházím neznámá videa písničky a objevují se nové na webu YouTube. Lidé komentují, citují tvoje texty a přemýšlí. Vždyť jen se podívejme na obrazovku, co za lidi se tam mezi dobrými (dobro) a zlými (zlo) presentuje. Už vím, proč na internetu někteří uživatelé zvrací pod diskuzemi (alespoň přes smajlíky)
Přidejme se do diskuze (politické)(chybíte tam) vy i vy, co jste slušní, stateční, dobří. Po vašich zádech právě lezou a šlapou deprivanti. Přirozeně ti jsou ze samé podstaty svého postižení aktivní. Tak se vetřou všude a škodí i lidem, co jsou prostí (nízké IQ) a nevědomí (chtějí mít klid) Stojíte stranou od dění v politice a nevolíte s rozvahou? Čekejte útisk, bídu a šikanu.
Cituji slova vzpomínek na Karla.....Odpočívej v pokoji, Karle, neboť kdo bez viny ať hodí kamenem. Nikdo na světě není tak dobrý, aby odsuzoval jiného. Byl jsi mé mládí a i nynější době jsou tvé písně poplatné...děkuji, Karle, že jsi kdy byl.
Nemám sílu všechno publikovat, zajímavá jsou videa ...tip, stačí zadat do Google text (slova) Jedna židle přebývá...má dvě části. Snad se na YT neztratíte.
Foto Maria Kirilenko
Amicus est tamquam alter ego (podle Cicerona, O přátelství) Přítel je jako druhé já
ALTER EGO
Staří Řekové věděli, že si Sokrates velmi váží znalostí. Jednoho dne ho potkal jeden známý a povídá:
“Jestlipak víš, Sokrate, co jsem se zrovna dozvěděl o tvém příteli?”
“Počkej chvilku,” odpověděl Sokrates. “Než mi cokoli řekneš, rád bych tě podrobil zkoušce. Říká se jí zkouška tří sít.”
“Tří sít?”
“Přesně tak,” pokračoval Sokrates. “Než mi začneš vyprávět o mém příteli, možná bude dobré na chvilku zkusit prosít to, co mi řekneš. První síto se jmenuje Pravda. Máš naprostou jistotu, že to, co mi chceš říct, je pravda?”
“Ne,” odpověděl ten člověk, “vlastně jsem to jenom slyšel a….”
“Dobře,” řekl Sokrates. “Takže ty opravdu nevíš, jestli je to pravda nebo není.
Teď vyzkoušejme druhé síto, síto se jmenuje Dobro. Chceš mi o mém příteli říct něco dobrého?”
“Ne, naopak…”
“Takže,” pokračoval Sokrates, “chceš mi o něm říct něco špatného a nejsi si jist, jestli je to pravda. Ale pořád ještě můžeš zkouškou projít, protože zbývá ještě jedno síto. Jmenuje se Užitečnost. Je mi to co mi chceš o mém příteli říct užitečné?”
“Ne, moc ne.”
“Dobrá,” uzavřel Sokrates, “to co mi chceš říct není ani pravdivé, ani dobré, dokonce ani užitečné, tak proč bys mi to měl vyprávět?”
To je důvod, proč byl Sokrates velký filosof a všichni si ho vážili.
Amicus Plato (Sókratés) , sed magis amica veritas (Walther) Přítelem je mi Platón (Sókratés), ale ještě větším přítelem je mi pravda Rčení pochází od samotného Platóna, který v dialogu Faidón (pojednává o nesmrtelnosti duše) říká, že pravda je důležitější než Sókratés (§ 90n.). Podobně Aristotelés v Etice Níkomachově kritizuje platónské učení o idejích a vyvozuje, že pravdě je nutno dát přednost před přátelstvím.
Známá hudební skupina 60. let Smokie se připomene Vánočním koncertem v Praze 17. prosince 2009 Protože skupinu dobře znáte a trochu podzimního osvěžení neuškodí fotografie bude netradiční. Neznáte vyspělou (a dobře od přírody vybavenou) krásku Lucy Pinder?
Lucy Pinder patří v současnosti k nejžádanějším a nejpopulárnějším modelkám ve Velké Británii. A rozhodně nejsou silikonové...
Smokie - Living Next Door To Alice
Příjemné antidepresivní podzimní dny s básníkem. Uhádnete od koho tato báseň je? Prozradím v nápovědě, že je to zpívaný song. Ty texty autora jsou nadčasové a dosud jen málo inteligentních lidí je zná.
Dachau blues
Když stíny k sobě v touze lnou,
tma prohlásí se kouzelnou
a někde znějí bicí,
když měsíc tepe do mřížky
dva Popelčiny oříšky
s šedivou holubicí,
když zvony půlnoc dozvoní
a vratiče se rozvoní,
zlý sen se vrací znovu,
/: jsou dosud v oknech střepy skla
a krev, jež znovu vytryskla,
skapává do proslovů. :/
Když úzkost chodí po špičkách
jak dívka v modrých lodičkách
a v bílé rozhalence,
když promarněno vzkříšení,
když most má pouta lešení,
jež křičí na milence,
když zlato pláče mosazí,
když vzduch se oděl do sazí
a prázdnem škváry zeje
/: zas strach má ze lži mozaiku
a za svěrací kazajku
už našel farizeje. :/
®: Zvracíme přecpaní a měsíce se počínají pátkem,
křičíme ze spaní, zas děsíce se podepsaným řádkem,
pod hranou odvahou tkví pobledlost, jak Pilát ruce myjem,
když s chladnou rozvahou jde posedlost, pak zítřka nedožijem.
Když lež je pravdy zárukou,
jde volnost s pouty na rukou
a vůkol kvetou hroby,
když z lásky stal se mouřenín,
pak děvce podá růženín
a zbude bez ozdoby,
když zloba zbývá bez lásky,
pak Židům krade oblázky
a hlásá toleranci,
/: a intelekt když bez duše,
pak podoben je ropuše
či slepci s mečem v tanci. :/
Pokud opravdu nevíte a ti co si chtějí poslechnout autora s kytarou na videu jděte na stránku Videa Karel Kryl Dachau bleus.
Karel Kryl - Pasážová revolta ....ty geniální a nadčasové texty Karle žiješ s námi.
Jedna z nejlepších písní Karla Kryla. Dobře vystihuje hrůzu a beznaděj v době komunismu.
Karel Kryl - Pasážová revolta
Nosíme z módy kopretiny
čímž okrádáme stáda
a vůl - kdys jméno obětiny
je titul kamaráda
Na obou nohách vietnamku
a jako komfort hlavu
Na klopě placku jak psí známku
Znak příslušnosti k davu
I naše generace
má svoje prominenty
Program je rezignace
a facky argumenty
Potlesk je k umlčení
a pískot na pochvalu
a místo přesvědčení
jen pití píva Z žalu
Pod zadkem stránku Dikobrazu
vzýváme Zlaté tele
Sedáme v koutcích u obrazů
Čekáme Spasitele
Civíme lačně na měďáky
My - Gottwaldovi vnuci
A nadáváme na měšťáky
tvoříce - Revoluci
I naše generace
má svoje kajícníky
a fízly z honorace
a skromné úředníky
a tvory bez svědomí
a plazy bez páteře
a život v bezvědomí
a lásku K nedůvěře
Už nejsme nejsme to co kdysi
Už známe ohnout záda
Umíme dělat kompromisy
a zradit kamaráda
A vděčni dnešní Realitě
líbáme cizí ruce
A jednou zajdem na úbytě
z té smutné revoluce
I v naší generaci
už máme pamětníky
a vlastní emigraci
a vlastní mučedníky
A s hubou rozmlácenou
dnes zůstali jsme němí
Ne - nejsme na kolenou
Ryjeme drškou v zemi!!!
Třeba jste si nevšimli a noviny nečtete. Při výročí sametové revoluce kdy jsme mohli vydechnout a znovu vykročit, ale řadu z nás už pohltila únava socialismu, vyčerpalo skrývání myšlenek a ataky ideologie deprivantů. Rozhovor s psychologem jako člověkem mnohé připomene. Už přece víte (pokud sledujete) jaké je vědecké poznání rozložení lidstva (připomenu "Vzpoura deprivantů" od prof. MUDr Koukolíka).
Dnes cituji z článku psychologa Hubálka pro idnes (autor Wiliam Buchert) Dvacet let svobody - 17. listopad 2009
Pane doktore, víte, jak vzniklo rčení nevěřící Tomáš?
Tomáš byl jeden z apoštolů, který nevěřil, že Kristus vstal z mrtvých, a měl dokonce potřebu vložit prst do jeho rány, aby se přesvědčil, že se skutečně jedná o Krista.
Přesně tak, je to z Janova evangelia z doby povelikonoční. Přestože většina Čechů Bibli nezná, tak nevěřících Tomášů je plná země. Ukázalo se to i při 20. výročí revoluce. Proč o většině věcí tolik pochybujeme?
Pochybování je jedním z rysů naší povahy. Vysvětluji si to tím, že jsme jediným slovanským národem s tradicí reformace a protireformace a skepse je dědictvím našeho třistaletého pobývání v habsburské říši. Je v tom i jeden paradox - když dnes můžeme cestovat po celé Evropě, tak jsme se dostali tam, kde jsme byli před sto lety, protože to mohli už i naši pradědečkové.
Proč ale ta skepse i ve dnech, kdy je důvod slavit?
Řekl bych - jak u kterých. Ti, kteří milují svobodu, rádi cestují a umějí cizí jazyk, u těch přetrvává nadšení, že jsme konečně svobodní. Ale ve společnosti jsou vždy lidi, kterým to nic neříká, kteří se jinde nedomluví, jsou to ti, co mají "ty králíci". Těm svoboda skoro nic neříká.
Nejste na podobné lidi moc příkrý?
Skutečně existuje kategorie lidí, kteří k životu svobodu moc nepotřebují. Výzkumy ukazují, že je to kolem pětiny lidí. Ti na bývalém režimu oceňovali sociální jistoty, jistotu pracovního místa či větší bezpečnost na ulicích.
To je dost velká skupina občanů. Existuje pro to nějaká psychologická či jiná danost?
Stačí se podívat na takzvanou distribuci inteligence. Ve společnosti je třetina lidí, kteří jsou prostě pitomí. Jsou hloupí.
U nás žije třetina pitomců?
Průměrné IQ 100 není žádný zázrak z pohledu schopností či výkonnosti. Polovina lidí má přitom IQ pod 100. Hodně z nich je hloupých. To ovšem neplatí jen pro Česko, to platí obecně. Pak existují znaky platné pro určité národní společenství.
Ty jsou v případě Čechů jaké?
Psychologové se léta dohadovali, zda existuje něco jako psychologie národů. Já jsem tvrzení, že existuje psychologie Čecha, psychologie Němce či Rusa, dlouho odmítal, dnes se také domnívám, že existuje. Stejně jako jisté vzorce chování u toho kterého národa.
Zopakuji otázku: Jaké znaky jsou charakteristické pro Čechy?
Jen to dokončím - i u výročí Listopadu se vedly diskuse, proč jsme byli ve střední Evropě poslední, kde padl komunismus. Proč byla revoluce u nás nejkrásnější a klidná.
Řeknu to poezií...
František Halas v době války burcoval "malověrní, myslete na chorál". Stanislav Kostka Neumann nás oslovil slovy: "A hrdý buď, žes vytrval, žes neposkvrnil ústa ani hruď falešnou řečí. Takový byl můj lid s kosou a kladivem. Na jitřní čekal svit, čekal a věřil." Já k tomu dodávám - čekal a věřil na rozdíl od ostatních národů, které bojovaly.
Takže prosím konečně ty vlastnosti ze vzorce českého chování.
Je to malověrnost, skepse, zvláštní směsice převažujícího buranství a současně výjimečného štěstí na několik výjimečných osobností. Za ty považuji Karla Havlíčka Borovského, T. G. Masaryka a Karla Čapka. Všichni tři varovali před levicí, marxismem a komunismem, a přesto jsme první země, kde zvítězila komunistická strana v demokratických volbách. A to v roce 1946. Národ se prostě zachoval nepoučitelně. To o nás hodně vypovídá.
Historik Dušan Třeštík říkal, že Češi jsou národ, který přišel z venkova do měst při průmyslové revoluci, a že i proto si uchoval v chování rysy maloměšťáka. Je to tak?
Přesně tak. To je to, čemu říkám buranství. Navíc jsme národnostně a rasově směska. Někde jsem napsal, že jsme voříšci Evropy.
To málokdo u nás rád slyší.
Tak ať se podívá do rodných listů čtyři generace dozadu. Bývá to neuvěřitelná směska. To je jeden náš kořen a druhý je implantovaný falešnou stopou národního obrození, která vyústila v Aloise Jiráska a Zdeňka Nejedlého a snažila se nám namluvit něco o naší výjimečnosti a statečnosti husitů. Vždyť i mýty z Rukopisů, které se ukázaly jako falza, jsou součástí naší národní identity.
Projevuje se dodnes to, že jsme byli národ vesnický a maloměstský?
Ano, v naší typické opatrnosti. Ohnout se, neprovokovat a s vrchností pokud možno vyjít co nejlíp a současně si o tom myslet své. Jak říká nadporučík Lukáš ve Švejkovi: "Buďme Češi, ale nemusí o tom nikdo vědět." Pokračovali jsme i po druhé světové válce v tradici loajálního rakouskouherského úředníka. Jen se podívejte na loajalitu ke komunistické straně. Prošlo jí celkem sedm milionů lidí!
Ohnout se a neprovokovat. Bylo důsledkem toho to, že zatímco polská Solidarita měla miliony členů, tak u nás bylo jen pár stovek disidentů proti komunistickému režimu?
To je přesně ono. K tomu přidejme neuvěřitelný nešvar české národní povahy - nevážit si svých hrdinů, naopak je zesměšnit, či dokonce potrestat. Podívejme se na úděsný osud Heliodora Píky, Milady Horákové, letců v britské armádě či vojáků v zahraničních vojscích. Parašutisté, kteří zabili Heydricha, se dočkali pomníku po desetiletích. To je nestoudné. Stovky řádových sester byly v 50. letech uvězněny. Bylo jim nabídnuto, že ta, která sundá řeholní šat, může odejít na svobodu. Byly statečné, téměř žádná to neudělala. Místo úcty se národ jeptiškám vysmíval. Zbabělá část národa se mstila hrdinům a vytěsnila je, aby zamaskovala svoji vlastní zbabělost a ta jim nebyla připomínána.
Platí to i pro současnost?
Do tohoto vzorce chování mi strašně smutným způsobem teď zapadá varování před havlismem.
Ano, je to negativní stránka národní povahy. Vysmívat se i těm několika stovkám našich disidentů z dob komunismu. Je v tom závist, ješitnost a odpor k statečným.
Když se vrátím na začátek rozhovoru, uznáváte vůbec, že listopadová revoluce některým lidem skutečně nepřinesla zlepšení života? A nemluvím o té třetině pitomců.
Listopad 1989 byl tak převratný, že lze hovořit hlavně o pozitivních věcech. Dám vám příklad, co Listopad komu přinesl a odnesl. Po revoluci jsem byl na ministerstvu zdravotnictví. Úřad zřizoval na 200 zdravotnických zařízení. V těch velkých bylo 20 ředitelů, kteří spolupracovali s komunistickou StB. Jeden jediný z nich uznal svoji vinu a řekl mi: "Já jsem se mockrát v životě zachoval jako svině." Ostatní se mě snažili přesvědčit, že to udělali kvůli lásce k práci, že potřebovali jezdit na Západ na konference a že měli ženu a děti. To byl pro mě neuvěřitelný psychoterapeutický zážitek. Pochopil jsem, že k reflexi minulosti se takto dopracovat nemůžeme.
Co dělali ti ředitelé po revoluci?
No právě! Skoro všichni odešli do farmaceutického průmyslu a mnohonásobně zbohatli. Tím odpovídám na vaši předchozí otázku, že revoluce některým lidem nepřinesla zlepšení života. Je to tak, ale někteří bývalí komunisté, svazáci či estébáci se dostali k ohromným majetkům.
Jak se díváte na takzvanou šedou zónu za komunismu? Lidi, kteří jen mlčeli. Podporovali tím režim?
Šedá zóna je mlhavý pojem. Existovala široká škála možností, jak vzdorovat či nevzdorovat režimu. Jiné je to ale u členů komunistické strany. Že někdo vstoupil do té strany před válkou, to se dá pochopit. Že tam někdo vstoupil po válce, třeba na základě zkušeností z koncentračního tábora, i to se dá pochopit. Ale že tam někdo vlezl po roce 1968, považuji za opovrženíhodné. Přitom právě bývalí členové KSČ se mnohdy považují za šedou zónu.
Jste psycholog - nosí ještě lidé, kteří se neodvážili vystoupit proti režimu, v sobě z toho určité trauma?
Satrapové satelitního státu, říkám tomu kolaborantská moc, byli úplně na všech úrovních - od vysoce postavených úředníků až po domovní důvěrnici. Miliony lidí se do toho dají započítat. Nemyslím si, že z toho mají podobní lidé trauma.
A co řeknete k tomu, že se pořád rojí konspirační teorie kolem listopadu 1989? Proč má člověk tak rád tajemno?
Všechny konspirační teorie jsou oblíbené a svým způsobem člověka potěší. Jak říkáme my psychologové: paranoidity není nikdy dost. Revoluci ale nevyvolala konspirace tajných služeb či někoho jiného. Nahrála tomu hlavně geopolitická situace. Co mě osobně na tom fascinuje, jsou jiné věci. Jak to, že jsme to nevěděli? Jak to, že jsme to netušili? Jak to, že to bylo takové překvapení? Už můj dědeček říkával: "Jednou se tenhle režim musí pos..t." Ale že to bude tak rychle a jasně? To nikdo nevěděl.
Je jisté, že na změnu režimu jsme nebyli připraveni. Je vůbec možné se na něco podobného připravit?
Asi to opravdu nejde. Život nese v sobě neuvěřitelná překvapení. Týká se to veřejného i osobního života. Vy půjdete dnes odtud a překvapivě potkáte na ulici tak krásnou dívku, že vám úplně změní život.
Už slyším, co na to říká manželka... Mohla by se ale revoluce v Československu odehrát tak, jak se odehrála, kdyby to nebylo překvapení?
Měli jsme štěstí. Bylo tady několik set lidí, myslím Havla a spol., kteří při všech těch možných improvizacích a omezeních patřili k těm nejlepším ve společnosti. Převrat zvládli, aniž došlo k násilí a excesům. Havlova role byla výjimečná a jednoznačně pozitivní i celosvětově. Je dobře, že řekl, že láska a pravda zvítězí nad lží a nenávistí.
Proč? Už to zní jako velká fráze.
Dva roky po revoluci si to nikdo nedovolil ironizovat. V roce 1992 jsem jako psycholog posuzoval prvního nájemného vraha u nás. Ten mi řekl: "Prosím vás, vždyť je to směšný, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. Všechno je to jenom byznys a kšeft. Zákon nabídky a poptávky." Odcházel jsem z věznice jako zpražený, bylo mi z toho zle. Říkal jsem si - je to kriminální psychopat, holt to patří do výbavy tohoto typu osobnosti. Za pár let jsem to začal slýchat od řady jiných lidí včetně politiků. Považuji za nebezpečné vysmívat se pravdě a lásce.
Co je na tom tak nebezpečného?
Podívejte se, co považuje většina národa za největší tragédii země. Je to lhaní, podvody a korupce. Lidi to odrazuje od politiky a veřejného dění. To je nebezpečné. Ztrácí se tím i étos listopadové revoluce.
Tolerance k podvodnému jednání či menší krádež bohužel patří k psychologické výbavě Čechů, ne?
Bohužel k tomu přispívá i několik strašných prožitků společnosti. Přibylo tady multimilionářů i miliardářů, ale mnoho z nich zbohatlo nečestným způsobem. Jsou i případy, že ten, který nikdy nepracoval, se dnes prohání ohromnou rychlostí v drahém autě plném nejkrásnějších prostitutek. Říká tím ostatním: Co vy blbci, proč normálně pracujete? Přejedete hranice z Bavorska či Rakouska, a co vidíte? Kurva, Vietnamec, trpaslík, kurva, trpaslík. To víte, že už jste doma. Je to smutné.
Velká část veřejnosti se v poslední době i kvůli skandálům a korupci odvrací od politiky. Jenže politici jsou pouze odrazem společnosti. Nepřiletěli z Marsu.
Jistě, ale odrážejí se v tom i velké chyby a série omylů některých porevolučních politiků.
Některých kterých?
Patří k tomu formulace typu, že vše vyřeší neviditelná ruka trhu. Je to akcent na ekonomickou stránku lidského chování. Je to posměch nad právem a morálkou. Vytvoří se falešné téma o suverenitě ve vztahu k EU, přitom je zřejmé, že největším problémem je korupce. Odvádí se schválně pozornost od toho podstatného.
To hovoříte o Václavu Klausovi. Co se však může stát, když lidi budou tak masově ignorovat politiku?
Nešvary ve společnosti se někteří lidé, já také, snaží jasně popsat. Co se však skutečně za dvacet let podařilo? Vstup do Evropské unie, to ano. Ale zůstává velká korupce, problémy s financováním školství, vědy a naše politika velmi zhrubla.
Uplynulo 20 let po revoluci, to je doba, za kterou jedna generace doroste a jedna starší odejde. Pokud jsme se dodnes s minulostí nevyrovnali, za jak dlouho se to může stát?
Mám takovou fantazii, že by bylo dobré se na to podívat za deset let třeba z nějakého amerického vědeckého pracoviště. Z nadhledu a odstupu. Učím na dvou vysokých školách a ve středu jsem se v plné posluchárně dvacetiletých studentů ptal: Kdo z vás byl v úterý na výročí sametové revoluce slavit? Přihlásil se jeden. Že projel pražskou Národní třídu na kole. A pak parta, že jela na oslavu na výlet do přírody. Jinak nic. To mě zarmoutilo a sebralo.
Zdroj: idnes.cz Dvacet let svobody - 17. listopad 2009 Poznámka autora: teď se vraťte na začátek textu a přečtěte si to znova 2 x, nebo patříte mezi mazané české blbce?
KAREL KRYL
Tiché listy lísek, třetí kniha běd,
malého krále, malého krále ...
Karel Kryl byl člověk který se akorát vhod narodil do doby před a po komunismu. Byl tu, aby držel náš národ v těžkých dobách. Byl tu aby otevřel oči českému a slovenskému národu. Škoda takového člověka. Nicméně je teď na nás všech aby jsme s české země udělali to o co usiloval celý život Karel(a ne jen on).Patří ti můj dík a má úcta. Byl jsi Krásnej člověk(uvnitř). Odpočívej v pokoji Karle! Ted si zasloužíš klid!
Děkuji, Karle, děkuji! Zdroj: YouTube.com ... komentáře mladých
zpitý s kapitánem
Kryl Karel Zalm 71
Tři černí mravenci
rudý trs jeřabin ...
Myslím že slova nedokáží vyjádřit jak moc si tohoto člověka vážím a jak moc mi dal, sem sice mladší, je mi jen 21, ale tento člověk navždy pro mě bude Největším vzorem svobody, vzdoru a odvahy, jeho písně mají kouzlo, nechci urážet jiné zpěváky, ale takový pan Gott se nemůže nikdy dočkat toho co Karel, stačí se podívat na toto video a pohledy těch lidí, ty snad řeknou nejvíc.
KAREL KRYL !! :-) to je pan Zpevak to co on dokazal v zivote uz nikdo nedokaze jeho srdce pro ceskej narod bylo a umrelo:-) dekuju ti karle za vsechno byl si od mala muj vzor na tvejch pisnickach sem vyrost.
Texty písní zpěváka - básníka Karla Kryla...jen si je znovu poslechněte, přečtěte texty - srovnání to nemá. Však vy nadaní a citliví víte své. Je pozoruhodné, že Karlova videa vypovídají o lidech v publiku...posuďte sami...
Morriconův velmi úsporný styl komponování je velmi zřetelný obzvláště na příkladech dnes již klasické hudby k spaghetti-westernům jako Hodný, zlý a ošklivý (The Good, the Bad and the Ugly, 1966, režie Sergio Leone) a Tenkrát na Západě (Once Upon a Time in the West, 1968, režie Sergio Leone), kde v hudbě používal i zcela neobvyklých zvuků (jako vrzání vodního čerpadla), v souladu s teorií že každý přirozeně vytvořený zvuk je hudba. V nedávných letech jeho velmi přitažlivé melodie pro filmy Mise (The Mission, 1986, režie Roland Joffé), Nedotknutelní (The Untouchables, 1987, režie Brian De Palma) a Bio Ráj (Nuovo Cinema Paradiso, 1988, režie Giuseppe Tornatore) zcela jasné prokázaly jeho dar a sílu jeho umění.
Úžasná hudba a umění, Chytne za srdce a navodí nové nápady. Přímý svět a filmové perly herců příběhů i hudebních skvostů dělají člověka alespoň na chviličku o kousek lepším, měkčím, hodnějším.
Zlo nás přece nedostane lehce!
Morricone se narodil v Římě, studoval na konzervatoři Accademia Nazionale di Santa Cecilia trumpetu a skladbu u Goffreda Petrassiho, sborovou hudbu a dirigování pěveckých sborů.
V roce 1956 se oženil s Mariou Traviovou. Hudbu pro filmy začal psát v roce 1962, ale ze začátku to dělal pouze v klasickém formátu a pojetí. Teprve v roce 1964 začal svou slavnou spolupráci s režiséry Sergiem Leonem a Bernardem Bertoluccim. Pro Leoneho napsal hudbu pro Pro hrst dolarů (A Fistful of Dollars, 1964) a pokračoval řadou dalších kompozic pro větší množství spaghetti-westernů. V roce 1968 začal omezovat svou skladatelskou činnost jen na hudbu k filmům, v tomtéž roce složil hudbu k 20 filmům.
Jeho spolupráce se Sergiem Leonem je považována za nejzdařilejší spolupráci mezi skladatelem filmové hudby a režisérem. Morricone napsal hudbu ke všem filmům, na nichž se Leone podílel jako režisér či producent, počínaje Pro hrst dolarů až po poslední Leoneho dílo Tenkrát v Americe.
Proč fotografie Google a Facebook? Hádejte. Facebook bez google je jako ryba bez vody a videa vyhledávaná a publikovaná z YouTube mají svou sílu. Přátelství se tak skutečně navazují. Slovo sdílení.. .třeba informací, radosti se společných zájmů, zážitků, sdílení volného času a virtuální přátelství. Začne to s kamarády ze školy (ze třídy) při našich 13 letech a neumělými tří slovnými poznámkami (komentáři) školáků (studentů), ale i je aktivní virtuální přátelství ve středním zralém věku a čile komunikují veteráni pozdního středního věku, kde jsou zkušenosti cenné pro oba i sdílející okolí co na zdi čte novinky, prohlíží fotografie a přehrává videa dokládající vyprávění příběhu doby i myšlenky.
Skupiny, kde se zanadává, zanaříká existují. Výběr přátel je na každém individuálně. S citem a výměnou informací fotografie řekne každý sám o sobě co chce, co uvolní, co hledá, co potřebuje.
Není tu nízkost "líbím se ti" ani vulgární chat. Kdo jste k něčemu a vaše kvality (myšlenky, úvahy) stojí za přátelství v širším rozsahu na malém českém netu...neváhejte. A samozřejmě, mluvíme, píšeme i anglicky. Očekávám a napadá mne....propojení se Skype ._ .Facebook. Tam se objeví i cigaretové chraplavé hlavy i něžný hlásek čistého mládí. Facebook je jistý výběr přátel a váš postup do vyšší Level Svobodného Světa přátelství a Internetu.
Jděte...a pracujte na sobě i kamarádech a šiřte svobodné informace a přátelství mezi všemi dobrými lidmi. Zkušení předávejte nadaní vychovávejte.
Zeď na Facebooku není jen zeď, je popsaná - není berlínská (starší rozumí) a spojuje vás, sbližuje. Spřáteluje. Jak? Tak jací jste, jak veřejně se projevujete, jak se zlepšujete učíte zdokonalujete a ostatním představujete tak, aby klíčilo přátelství na virtuálním i skutečném světě. Jednou si setkání z očí do očí naplánujete a možná se trochu váš život nebo i svět změní (třeba se o kousek pootočí) správným směrem do euroatlantického prostoru.
To be continued.....
Použity krátké citace z cs.wikipedia.org pro informační pozadí.
Probíhající diskuze uživatelů (zejména studentů VŠ i středních škol) dovolují se věnovat zajímavému hardware.
